Jeden povedený školní den
„Před pár dny se vrátili do školy a už se zase nebudou učit!“ Možná, že tato slova zněla v některých rodinách. Škola není jen o tom biflovat se slovíčka či násobilku. Škola se snaží vytvářet přátelské prostředí, vztahy s kamarády a upevňovat spolupráci mezi spolužáky a učit se vzájemné toleranci!
Prostě to, co nám doba covidová nedovolila. A to byl právě ten správný čas na vyhlášení již 26. recesního dne. Nazvali jsme ho Růžový den viděn růžovými brýlemi s růží na Růžový palouček.
Ráno jsme ve škole kontrolovali, kdo a jak byl na tom s růžovou. Představte si najít doma a přinést do škola přes čtyřicet růžových věcí, nebo navléci na sebe třicet pět růžových triček a kalhot, nebo kluk si nechá na hlavě udělat třicet minirůžových culíčků, nebo starší chlapci se promění ve sličné baletky, a těch roztodivných růžových módních kreací a růžových vlasů, nehtů, náušnic, kabelek, korálků, květin…… Prostě škola byla 100% růžová. I učitelé v růžové vypadali trochu jinak.
A už se před námi linula cesta na „Růžák“. Tam už čekali deváťáci s programem. Cílem bylo poslat z Růžového paloučku obří pohlednici. Psát ji však musela celá třída jedním fixem ovládaným provázky. Známku si třída musela zasloužit splněním několika týmových úkolů a už jen pohled hodit do obří poštovní schránky.
Třešničkou na celém dnu byly řízky, které pro nás nasmažily paní kuchařky a na Růžovém paloučku vydaly paní uklízečky a my si na nich v trávě pochutnali.
Ač to nevypadá, dnes jsme se toho spoustu naučili, a hlavně upevnili třídní kolektivy. „Bylo to super, ale bolely nás nožičky.“ To byl pozdrav od prvňáčků. Ano, měli pravdu! Ale učíme se přece i překonávat překážky a nepohodu. Na Růžovém paloučku jsme zanechali výtvarné dílo. Tak neváhejte a jděte ho co nejdříve okouknout. Je to třeba i dílo vašich potomků. Celým dnem vládla příjemná atmosféra.
Věřte milí čtenáři, že to nebyl promarněný den! Stanislava Coufalová
